Taky jsem měla pocit, že neustále něco nestíhám. Že jsem úplně k ničemu, stále unavená, nevyspaná a bez energie. Navíc s mým talentem zachraňovat životy druhých lidí, pejsků a kočiček, vycházet všem znovu a znovu vstříc, neustále někomu pomáhat a někoho chránit, jsem se cítila jako magnet na problémové situace. A k tomu všemu ten neustálý pocit, že nemám na nic čas. Můj mozek to ale nepobíral, protože… Viděl jste někdo někdy můj denní plánovač? Je velmi barevný. Přidělila jsem totiž každé oblasti, ve které se pohybuji, jinou barvu. Běžné osobní věci zapisuji hnědou, ty s vyšší prioritou vínovou. Fotbal má oranžovou, škola mého muže modrou, mé pracovní úkoly růžovou nebo fialovou. Zelenou barvou všechno splněné postupně odškrtávám.
(Pozn. 1.:Ano, kromě diáře velikosti A5 s sebou tahám ještě pouzdro s barevnými tužkami, sponkami, lepítky,…
Pozn. 2.: Ano, jsem úschylná.)
Často budu mluvit o Báře, protože je to právě ona, kdo mě provází životem a ve spoustě věcí mě dokáže správně navést. Radila jsem se s ní tehdy ohledně té mé nemoci z nedostatku času. Poradila mi perfektní, leč na první pohled hodně šílenou věc, která samozřejmě čas požírá! Řekla: „zapisuj si celý týden minutu po minutě to, co opravdu děláš a čemu věnuješ svůj čas. Zjistíš odpověď na svoje otázky.“ Oukej Otče Fura, dík za radu (a skoro si u toho ťukám prstem na čelo). Stáhla jsem si do mobilu tabulky a začala od pondělí:
5:30 budíček
5:30 – 5:38 wc, koupelna
5:38 – 6:02 chystání jídla pro Libora do práce; synchronně jsem vypila 0,5 litru vody s citronem
6:02 – 6:11 prádlo do pračky, složení usušeného prádla
6:11 – 6:18 odepsat na maily Lions; zároveň vypitá káva
6:18 – 6:24 zalité kytky
6:24 – 6:53 venčení psů
6:53 – 7:29 připravit grafiku pro Lions
7:29 – 7:41 odepsat rodině na dotazy na whatsappu
7:41 – 7:43 sprcha
7:43 – 7:56 líčení, oblékání, 0,5 litru vody s citronem
7:56 – balení věcí, odchod do práce
…
Nemusím asi pokračovat, protože už teď rozhodně musím vypadat jako blázen. Jako blázen jsem seale hlavně cítila sama před sebou. (Pro případné zájemce – zastavte se za mnou, tabulky mám stále v mobilu, s radostí ukážu celý týden). Mám čas jako každý jiný, teď už s naprosto čistým svědomím vím, že ho dokážu maximálně efektivně využít. Kmitám celý den ne na 100%, ale doslova na 120% až do úplného padnutí. Jsem skutečná a úžasná super žena! Takže si doprčic můžu dovolit zpomalit, ba dokonce nedělat vůbec nic! A klidně i dva dny. Nebo tři.
Cvičení vřele doporučuju všem. Každý si v něm najde svoje – někdo prostě a jednoduše prokrastinaci, jiný zřejmě to, co jsem našla i já a někdo třetí dost možná něco úplně jiného.
Asi jsem se už někomu zmiňovala, že kvůli naší (řekněme) vybíravosti společně s Bárou připravujeme náš vlastní diář pro rok 2019. Na základě více než desetiletých zkušeností z nadnárodního korporátu a především na základě zdravého lidského rozumu Bára usoudila, že je reálné vyřešit 3 úkoly za den, tj. 21 úkolů za týden. Náš ultrasuper výkonný diář vám pomůže splnit 1092 úkolů za rok. K posrání, ne? J A ještě něco vám řeknu. Okna u nás doma jsem neumývala určitě víc jak půl roku. „Ten třetí pokoj,“ ten tajemný pokoj za zavřenými dveřmi je už měsíce využíván jako sklad. Nepředstavujte si regály a úhledně urovnané předměty. Je tam chaos, hromada věcí, krabic, oblečení a obuvi. Prádlo na sušáku je suché už několik dní. Nikdo ho totiž zatím nesundal. Kuchyňská linka je u nás doma obvykle zaskládaná tak, že další špinavé nádobí už není kam odložit. A koupelnu umýváme jen když čekáme hosty. Jednou za čas mě popadne amok a uklidím to všechno asi za půl hodiny. To je totiž maximální čas, který jsem ochotná věnovat úklidu na úkor mého muže, našich psů, a našeho společného volného času. A já si rozhodně si nebudu plýtvat své tři úkoly na den na nějaký úklid…