Jsou místa a věci, kterými se obklopuju ráda. Kromě ticha a šumění lesa je hudba tou pestrobarevnou radostí, kterou si dopřávám každý den. Jen co každé ráno otevřu oči, už si něco pozpěvuju. V prázdném domě pouštím hudbu nahlas a dívám se, jak plyne po místnostech. V barevných proudech si to šine do přízemí a ladně obkrouží všechny ostré hrany na chodbách. Jen co nasednu do auta, už pouštím další příděl pro mou téměř hodinovou cestu do práce. Nechám se unášet kolonou, pozoruju krajinu, usmívám se na svět. Zpívám. Nahlas. Otevřu si hrudní košíček 🙂 A jen co zasednu za kancelářský stůl, už…
kolegyně: „jé… ty si broukáš…“
já: „omlouvám se, neuvědomila jsem si to… *stydim stydim*“
kolegyně: „mě se to líbí… je to pro mě znamení, že je někdo fakt šťastnej…“